Výběr kočky na chov, aneb nepropadni peklu hned na začátku… a nebo jo?

Když toto čtete, tak jste asi již podlehli a jste jako my všichni ostatní chovatelé - nemocní mainskou mývalí. Pokud ne a jsou Vašimi úmysly nějaké ty kačky k výplatě a nebo představa podnikatele - chovatele, tak vás rovnou zklamu a zkuste třeba péct cukroví nebo štrikovat fusekle. Vyděláte víc, než prodejem koťat. Chov koček je podnikání vysoce ztrátové a jako takové je spíš hodně nákladným životním stylem. Pokud sníte o nákupech v Pařížské, nových kabelkách Prada a dovolené dál než v Jižních Čechách, tak si to také rozmyslete. Jako chovatel jediný písek, který uvidíte, bude ten na dně kočičího záchodu. Každý den. 365 dní v roce. Peníze neposypete do kabelek, ale v lepším případě pouze zoohitu, v horším se šábnete ještě s veterinářem. Dovolenou budete čerpat na hru zvanou “Čekání na Godota”. Toto absurdní drama znamená, že týden budete sledovat březí kočku před rozpukem, jak si vybírá vhodná místa k slehnutí (pod gaučem, ve skříní, v budce od škrabadla, ve škvíře za kuchyňskou linkou o které jste vůbec do té doby nevěděli) a počítat, kolik dní už měla být koťata na světě a kolik Vám ještě zbývá dovolené. V lepším případě porodí poslední den, v horším musíte vymyslet nějakou výmluvu proč nemůžete do práce (musíte na pohřeb tetičky z Austrálie, asi jste si zlomili nohu, …).

Jo a ty bezesné noci, když se koťata narodí a Vy musíte nedejbože dokrmovat …

Takže toto všechno Vám připadá jako rajská hudba a chcete začít s chovem, ale na to ještě něco potřebujete. Kočku!

Chtělo by se říct, co je na tom? Koček jsou plné inzerce, to nějak seženu. No seženete, ale když už investujete 30 - 50 tisíc do kočky (ano slyšíte správně a ceny se v tomto horizontu pohybují i v zahraničí + doprava) chtělo by to trochu víc přemýšlet než drapnout první kočku co má čtyři nohy a mazat domu.

Začněte studovat - standard. To je ideální podoba Vámi vybraného plemene, které byste měli svým přičiněním ne jen rozmnožit, ale hlavně vylepšit. Cílem chovu by neměla být kvantita, ale kvalita výsledného odchovu. No nechcete aby Vám někdo říkal, že taková podobná koťátka měla jeho Minda na vesnici. Ne vždy se musí vše povést, ale musíte si říct, co jste pro to udělali a co ne a kde byla případně chyba (ve výběru chovného páru). Možná si říkáte, že Vy chcete koťátka pro radost, ale když už chcete pro radost Mainská mývalí koťata, pojďme pro to něco udělat.

Vyražte na výstavy. Podívejte se na živo (fotky na facebooku kecaj) jak ty které kočky vypadají, promluvte si s chovatelem a sledujte i trochu ocenění, která utrží. Není výstavní úspěch jako výstavní úspěch. Jedna EX1, CAC nebo Šampion ještě nedělají super truper typové zvíře. U vyšších titulů už musíte vyjet za hranice a nasbírat větší počet certifikátů a je taky větší pravděpodobnost, že zvíře odpovídá typu. Výstavní matadoři a úspěšní vystavovatelé usilují o zasloužilostní tituly jako Junior Winner (5x vítěz Best in Show v koťatech a juniorech), National Winner (kočka s nejvíce body z českých výstav), Distinguished Variety nebo Show Merit (10x nejlepší zvíře v barvě nebo výstavy v minimálně 2. letech). To jsou tituly, které vám nespadnou jen tak náhodou do klína a znamená, to někdy i léta ježdění na výstavy a příprav. Takže nenechte se opít rohlíkem.

Asi Vám už nějaké kočky začaly být sympatické a možná už jste začali komunikovat s chovateli. Nezapomínejte, že do začátku si nevybíráte jen kočku, ale i chovatele. Někoho, kdo Vám při štěstí bude radit v příštích letech nebo s kým budete dokonce přátele. Častá zkušenost je, že si chovatelé nabili s pořízením prvních koček držku a až pak si hledali informace nebo lidi o které se mohli opřít a získat rady. Ne že se to nemůže stát, ale nebylo by fajn se tomu alespoň trochu snažit vyvarovat?

Chovatele se ptejte. Nejsou žádné otázky blbé … a kor na začátku. Pokud se Vám chovatel nechce věnovat teď, nemáte jistotu že tomu tak bude, až skutečně budete potřebovat jeho rady. Ptejte se na jeho chov, jeho zkušenosti (jak začal, jaká byla jeho první zvířata, první výstava). Ptejte se na zdraví - ať už celkové (na co se s mainskou mývalí kočkou připravit) nebo konkrétně jeho chovných zvířat. Ideální je to to probrat na návštěvě u chovatele a rovnou se podívat i na chovná zvířata, koťata, prostředí kde žijí. Zjistíte, že “Žiju u své kočky” dostává úplně jiný význam. Kočky by měly být čisté, zdravě vypadající (ne že celé smečce tečou oči, mají unudlený nosy, jsou ve viditelně špatné kondici nebo jsou očividně špinavé), chovatel by měl také říct jaké dělá pravidelné nebo preventivní zdravotní testy svých chovných zvířat. Zvířata by neměla být bázlivá a někde zalezlá. Nezaměňovat se zdravou ignorací (Že jste se šli podívat na kočky? Nezájem). Nepodceňujte také prostředí. Po nějaké době a pár odchovů koťat je domácnost opotřebovaná a sem tam nějaký růžek sedáku asi oškrábaný, ale pokud chovatel nežije vyloženě v bezdomovecké sluji nebo nějaké chajdě s kočkama na chodbě a sklepení, tak asi není důvod panikařit (však poznáte sami jak je blahodárné malovat zdi, když vám okolo pixly s primalexem krouží chlupaté pomocnice).

Pokud se Vám cokoliv nezdá, s chovatelem jste si po lidské stránce nesedli. Kotě nekupujte. I jako zkušený chovatel si dvakrát rozmyslíte jak moc velký přínos je třeba v typu dokonalé, ale asociální kotě bojící se běžných denních situací.

Může se také stát, že si padnete do oka s jiným začínajícím chovatelem a budete uvažovat o kotěti. Tady bych byla obezřetná, ale z trochu jiného důvodu. Máte první vrh a všechna koťata Vám připadají prostě úžasná a nejdokonalejší stvoření na světě. Samozřejmě nevidíte reálně ani tu nejmenší chybičku a většinou nemáte problém proč by to koťátko nemělo jít do chovu (pokud náhodou nemáte smlouvu, že prodej musíte konzultovat s chovatelem, který Vám v lepším případě nastaví zrcadlo). Také jsem u prvního vrhu myslela, že jsou úplně nejtypovější a dnes bych si nejradši flákla mokrým hadrem. První koťata jsou první ve všem a nic je nepřekoná. Ale když jste začátečník, tak potřebujete získat oporu a měl by to být chovatel. Když ale ten chovatel je začátečník, tak je možné že je jen o jednu lekci před Vámi a sám nemá o koho se opřít. Prostě je dobré se mít komu dovolat, když nevíte zda pupeční šňůru podvázat nebo přeštípnout. A ideálně by s Vámi neměl panikařit a měl by Vám umět říct, že na tu kočku je potřeba kocour s lepší bradou (a ideálně ještě tušit, kde by se takový kocouři mohli vyskytovat). Omlouvám se těm 0,01% chovatelům, kteří už s prvními vrhy vyprodukovali super koťata s přínosem do dalšího chovu. Většina ovšem není.
Pokud má začínající chovatel oporu ve svém chovateli, tak věřím že není problém se zeptat jeho na názor(však by měl znát své linie a zda to které kotě je vhodné do chovu a jak s ním pracovat).

Pokud jste našli chovatele s koťaty vhodnými do chovu, sedli jste si po lidské stránce a i chovatelské (byl schopen odpovědět na otázky ohledně chovu, zdraví zvířat, případně prokázat to testy), tak asi máte své první zvíře do chovu. Nedivte se pokud po Vás bude chovatel vyžadovat registraci v chovatelské organizaci (pokud teda již nejste), protože už to samo svědčí o dobrých úmyslech. Pokud nevíte kudy kam, není nic snazšího než se pro začátek registrovat v organizaci chovatele od kterého budete mít kotě. Registrace lze vždy v průběhu chovu změnit, ale už samotným členstvím se zavazujete k dodržování pravidel správného chovu (a opravňuje Vás účastnit se výstav).

Máte kotě doma, možná jste se již zúčastnili první výstavy (nemusíte, ale důrazně doporučuji, protože kde jinde se seznámíte a navážete kontakty), tak neusněte na vavřínech a začněte trochu plánovat. Možná máte štěstí a chovatel s Vámi naplánoval první krytí, ale možná taky ne a nemá kontakty na vhodné kocoury (právě začátečníci mají největší problémy). Budete tedy muset hledat sami a najít vhodného kocoura.

Jen malé procento chovatelů kryje svými kocoury mimo chovatelskou stanici. Ať už je to jejich rozhodnutí nebo smluvní závazek, tak najít vhodného krycího kocoura je velký problém, proto nespoléhejte, že najdete během pár dní. V případě krytí se vždy ptejte na podmínky před krytím (které testy chovatel vyžaduje) a také na cenu a podmínky. I v případě, že budete krýt u chovatele, kterého znáte, VŽDY si sepište podmínky na papír. Pořádek dělá přátele. No a co dál, si povíme někdy příště.

Nejčastější FAILy začátečníků (omlouvám se 0,001 výjimkám):
 

• koupí rozkošné, ale netypové kotě za 15 tisíc (podezřele nízká cena do chovu vždy něčím smrdí)
• koupí kotě od člověka, kterému už váš mail s prosbou o radu nedojde (pokud chovatel už od začátku nekomunikuje, nebude to lepší po koupi)
• nekouknou se do rodokmenu (a pak zjistí, že v regionu 300km jsou všichni navzájem příbuzní)
• shání krytí říjící kočičky za pět minut dvanáct (kočičky začnou dřív nebo později říjit, je dobré mít krytí nejpozději do roka zajištěné)
• koupí od člověka, který je sice fajn, ale sám má první vrh (a tím pádem neví, která bije)
• posuzují kvalitu kotěte podle získaných titulů rodičů (tatínek je šampióóóón a maminka má CAC … fatalisticky, ani po světovém vítězi nemusíte koupit superstar)

S laskavým svolením Mainskamyvali.info, Adéla Justová