Plemenitba

                                    úzká příbuzenská plemenitba - inbreeding

jedná se o nejužší formu příbuzenské plemenitby, která je někdy nazývána pokrevní. rozlišujeme zpětnou úzkou příbuzenskou kdy se páří otec a dcera nebo matka a syn a nedochází tak ke zvyšování homozygotnosti plozených potomkůdruhá forma je vzájemné páření sourozenců či polo sourozenců a zde již ke zvyšování homozygotnosti dochází. stupeň příbuznosti je zde nejvyšší. Inbreeding je vlastně takový rychlý způsob, jak si vytvořit linii. Identifikují se špatné geny a velmi rychle se objeví případný problém neboť se rychle projeví skryté-recesivní geny

                                  blízká příbuzenská plemenitba - closebreeding

jedná se o páření jedinců na úrovni tete a synovec, strýc a neteř, sestřenice a bratranec. Obecně jde o to a samé jako v předchozí formě příbuzenské plemenitby jen s tím rozdílem, že příbuznost zde není tak těsná

                                  vzdálená příbuzenská plemenitba - linebreeding

tato forma příbuzenské plemenitby je také známá pod slovním spojením "liniový chov".stupeň příbuznosti je zde různý, ale jeho maximální povolená příbuznost je páření na úrovni sestřenice bratranec, bližší příbuznost je zde nepřípustná.Základem je jedno vyvolené zvíře nebo zvířata- například pár, velmi dobrého zdravotního stavu s mnoha vynikajícími vlastnostni a minimem negativ. Princip takto vytvořené linie je velmi komplikovaný a vyžaduje mnoho času a ne vždy se musí podařit, ale v podstatě jde o to aby se finální mládata co nejvíce podobala jejich zakladateli/zakladatelům.Ve výsledku mají takto chovaná zvířata několikrát se opakující stejné zvíře nebo zvířata alias mnoho zakladatelů - což je hlavní znak liniového typu chovu.

                                        NEGATIVA příbuzenské plemenitby

První problém spočívá v jejím dlouhodobém užívání. Toto potom nazýváme inbreedingová deprese. Pod tímto slovním spojení se ukrývá mnoho nežádoucích projevů příbuzenské plemenitby která se amozřejmě projeví rychleji u úzké příbuzenské plemenitby než u blízké či vzdálené. Je nutné také říci, že to není příbuzenská plemenitba jak taková která by způsobovala nějaké poškození genotypu či defekty jedinců. Ona pouze zvyšuje riziko setkání dvou jedinců s "postiženou" recesivní alelou. Platí že, čím bližší příbuznost tím vyšší nebezpečí takovéhoto setkání. U vzdálenější příbuznosti je riziko nežádoucího setkání o něco menší, avšak právě v tom spočívá to největší riziko.Protože případný problém může dlouho zústávat skrytý a projeví se až mnohem později než u inbreedingu. Mnoho světových chovatelů tedy považuje výběr zvířat pro příbuzenskou plemenitbu za klíčový

                                    nepříbuzná plemenitba - outcrossing

tento typ chovu je velice blízký všem začátečníkům, a lidem kteří nemají chovatelské ambice. Jedná se o vzdálené tedy nepříbuzné křížení zvířat. Za nepříbuzná zvířata jsou obecně považována ta zvířata která nemají do 5 generace včetně, žádné společné předky. Ale i tato informace je tak trochu věcí názoru. Nicméně její minimální rizika z ní dělají nejpoužívanější metodu křížení zvířat.Nadále je ale třeba brát v úvahu různé genetické defekty, které mohou zvířata přenášet.Před samotným spojením vybraného páru je nutné se informovat o zdravotním stavu všech předků - pokud je to možné. Bez určité selekce nám ani tento, relativně bezpečný typ chovu ale nepřinese žádné ovoce.

                                            OSVĚŽENÍ KRVE

osvěžení krve je nutným doprovodným prvkem příbuzného křížení. Už z názvu je patrné, že se jedná o jednorázové přilití nové nepříbuzné krve do linie vytvořené pomocí příbuzenské plemenitby

                               NEGATIVA nepříbuzenské plemenitby

Jedinou stinnou stránkou je fakt, že pokud uvážíme že většina problémů je zakořeněna v genetice, špatné použití nepříbuzenské plemenitby nám problém neodstraní. Pouze ho rozšíří dál a dál do dalších generací, neboť i přesto že se nám zdá zvíře zdravé, nemusí zdaleka být a jeho skryté geny můžou ledacos špatné předat dál. Vzhledem k nepříbuznosti zvířat je potom projev oné "postižené" recesivní alely otázkou mnoha generací a v některých případech se nemusí objevit nikdy. Dále je to potom jen otázkou času, kdy se spojí dva jedinci se stejně postiženou alelou. A pokud jsou zvířata z těchto spojení používána dál do chovu, je to potom jako lavina kterou lze jen těžko zastavit. Odhalení případného problému je zde velmi obtížné.

Plemenné styly je také možné kombinovat a mnoho chovatelů na světě je přesvědčeno, že právě toto je ta správná cesta pro kvalitní a zdravá zvířata. Ať už tomu tak je, nebo nikoliv nejdůležitější ze všeho je mít pevně stanovený cíl kterého chci svým chovem dosahnout. Vždy záleží na zkušenosti a zvážení daného chovatele a na tom, jak velké riziko je pro dosažení svého cíle ochoten podstoupit